Saňoví psi

Saňoví psi jsou zázrakem přírody a jedinečným produktem cílené selekce. Jejich dnešní plemena jsou sice už sto let cíleně šlechtěna na rychlost a vytrvalost, ale ta zdědila solidní základ pro extrémní výkony po psech, kteří žili s lidmi na východní Sibiři už před 15 000 roky. Chov těchto psů spolu s vynálezem lehkých saní dovolil pravěkým lidem osídlit Arktidu od Sibiře přes Aljašku až po Grónsko. Saňoví psi byli vždy bráni jako jedna jediná evoluční větev, která se oddělila od ostatních psů zhruba před 9 500 lety. To se ukázalo jako omyl díky novým analýzám DNA saňových psů provedených týmem Heather J. Husonové z newyorské Cornell University. Jejich výsledky našimi představami o původu saňových psů pořádně zamíchaly. Seznámit se s nimi lze v rukopisu přijatém do tisku ve vědeckém časopise Genome Biology and Evolution. 

Z analýz DNA sibiřských huskyů, aljašských huskyů, malamutů, grónských psů a dalších plemen vyplynulo, že saňoví psi pocházejí ze dvou odlišných linií arktických psů, které byly vyšlechtěny pravěkými lidmi na severovýchodě sibiřské Arktidy, a to mnohem dříve než se vědci doposud domnívali. Studie také ukázala, že přibližně polovině všech sibiřských huskyů chovaných pro závody psích střežení koluje v žilách příměs krve evropských plemen.

Z jedné linie vzešli dnešní huskyové typičtí menším vzrůstem, což je adaptace na vytrvalostní běh, protože menší tělo se snáze zbavuje nadbytečného tepla vznikajícího intenzivní prací svalů. Druhá linie položila základ plemen, jako je grónský pes a možná i malamut. Tito psi nejsou specialisty na tažení saní, ale Eskymáci je využívají i k lovu. A při soubojích s ledním medvědem, tuleněm nebo mrožem přijde mohutnější tělesná stavba náramně vhod. Arktičtí psi obou linií žili v Eurasii už na konci pleistocénu, tedy přibližně před 11 700 lety. Tím se počátky existence saňových psů posouvají výrazně dál do minulosti.

„Lidé pravděpodobně záměrně vybírali psy vhodné k výkonu různých činností,“ píše Husonová se svými kolegy v Genome Biology and Evolution. „To udržovalo souběžně chované populace v relativní reprodukční izolaci.“ 

Zázračný saňový pes

Pravěcí obyvatelé Sibiře odvedli při šlechtění saňových psů obdivuhodnou práci. Žádné jiné plemeno nevydrží to, co zvládne špičkový saňový pes. Den za dnem běží dlouhé hodiny sněhem a nezastaví ho ani mrazy pod – 40 ° C nebo vichry o rychlosti sto kilometrů v hodině. Má úžasnou termoregulaci. Zima mu začíná být, když teploty klesnou pod – 25 °C, a horkem trpí při teplotách nad +10 °C. Za vytrvalost a odolnost vděčí jedinečnému metabolismu. Na začátku dlouhé, namáhavé cesty se chová tělo saňového psa podobně jako organismus jiných savců. Vyčerpá rezervní energetické látky ze svalů, trpí stresem a jeho svalové buňky vykazují neklamné známky poškození. Jiní zvířecí vytrvalci vydrží takovou zátěž jen omezenou dobu a pak musí nechat tělo zregenerovat. Saňový pes se však začne zotavovat bez toho, že by ubral na výkonu. Po čtyřech dnech dřiny je zpět v kondici, v jaké stál na startu.